Zachránce-I.

5. června 2011 v 14:19 | Gaby |  Moje povídky
Tak jsem se konečně pustila do nové povídky. Její název zní "Zachránce" je to o Amari Shoe, Yun Hin Ji a SJ členech. Doufám, že se bude líbit. Amari Shoe a Yun Hin Ji jsou smyšlené postavy, kdy Amari je mé druhé jméno a Yun je druhé jméno mé sestřenice :)
Tady máte první část :) Ani nevím, kolik to bude mít částí, ale uvidíme.
Pak ještě přepíšu jednu povídku. :)

*Amari*
Pomalu si jdu k přechodu, kde je zase hodně lidí. Přejdu a začnu víc spěchat, protože za chvíli mám být v práci. Moje práce je velmi náročná, ale to snad každé slavné osoby. Nepíši jen písničky nebo nezpívá, ale pracuji i jinak. Učím děti. Učím je hlavně tanec, ale také zpěv a etiketu. Za mnou chodí děti od 12 do 18 let. Některé jsou v pubertě a některé zase až moc vyspělé, ale chovají ke mně respekt, alespoň si to myslím. Odpoledne mám s dětmi sraz a dneska se učíme další tanec. Už se nemůžu dočkat. Jde to vidět až tak moc, protože do někoho nechtěně vrazím, jak jsem zasněná. Pořádně se omluvím, ale ani se neopavažuji dotyčné osobě podívat do tváře, a tak hned zmizím.
*Leeteuk*
Podívám se na holku, která do mě asi nechtěně vrazí. Ani se na mě nepodívá. To ji nestojím ani za ten pohled? Nebo se cítí blbě, a proto její hlavu nezvedne?
Nechám to bít s tím, že ji zase jednou potkám. Jdu dále do pekárny pro koláčky a kafe jak pro kluky tak pro sebe. Dneska máme zpívat s Amari Shoe. Hodně krát jsem ji viděl zpívat, je fakt úžasná. Píše knihy a dokonce má i dokonalou choreografii a podle toho, co jsem četl se stará ještě o děti, která učí. Je fakt třída, to já bych toho tolik nezvládl. Nenadarmo se říká, že ženy toho zvládají víc, jak muži. Vyjdu z pekárny a mířím rychlejším tempem do studia.
Vevnitř čekají kluci. Když mě uviděli, celí se rozzářili, protože měli asi hlad. Nedivím se, musel jsem je vytáhnou brzo z postele. No, co za to může manažer, který mi volal až ráno. Dojdu a každému rozdám příděl jídla. Po chvilce se otevřely dveře a vešel manažer, za ním stála drobná postava, bylo jasné, že je to Amari. Manažer nás obeznámil s podmínkami a s úkoly, na které máme týden. Amari požduchl do proudu dění. Když jsem si uvědomil, že je to ta holka, která do mě ráno vrazila, nezmohl jsem se na nic jen na otevřenou pusu a větu "Ty?!".
*Amari*
Přišla jsem do studia a tam na mě čekala moje manažerka s jiným manažerem, mě naprosto neznámým. Přišla jsem k ní a začali jsme rozebírat to, že mám zpívat se Super Junior. Přikývla jsem, co jiného bych tak zmohla. Poté mě moje manažerka opustila se slovy, že musí něco zařídit, ale do hodiny je zpátky. Manažer SJ mě vedl ke studiu, kde asi čekali členi SJ. Otevřel dveře a já stála efektivně za ním, bylo mi jasné, že nejdu vidět, ale kdo by taky byl, proti jeho velké osobě. Manažer začal mluvit o jejich a mém úkolu. Všichni přikývli, konečně trochu popošel a já jsem zpoza něho vykoukla. Podívala jsem se na ně jen letmo. Když v tom na mě zůstal hledět jeden z členů. Nevím, který to je protože se mi jejich jména pletou a to dost. Ukázal na mě prstem a vyhrkl ze sebe "Ty?!". Nevěřícně jsem zůstala stát. Nevěděla jsem, co jsem udělala. "Ty jsi do mě vrazila, omluvila jsi se a ani jsi se na mě nepodívala!". Oddychla jsem si, myslela jsem, že je to něco horšího. "Hlavní je, že jsem se omluvila ne?....Kdyť je úplně jedno jestli se na tebe podívám nebo ne…" odmlčela jsem se. "Mohla jsi" řekl se smutným podtónem v hlase. "Hlavní je, že mě zase vidíš ne?" zeptala jsem se a ani jsem nečekala žádnou reakci, nebyl by první ani poslední, kdo se do mě zamiloval a hned se zase odmiloval.
*Leeteuk*
Velice mě zarazila její odpověď. Nevěděl jsem co říct. Když jsem se podíval na kluky, ti se přímo bavili. Ukončil jsem debatu tím, že bychom se měli dát do práce. Všichni poslušně poslechli a mohli jsme začít. Amari zpívala, jako anděl. Jen jsem na ni s kluky zůstal hledět. Po 2 hodinách jsme konečně skončili. Amari se vydala ke dveřím, když ji Hae zastavil. "Půjdeš teď s námi", oznámil ji a odtáhl ji společně s Hyukem. Amari se s počátku bránila, ale poté to vzdala. Došli jsme k restauraci. Amari, jen s údivem zůstala stát.
*Amari *
Nějací dva kluci mě dotáhli k nějaké restauraci. Zůstala jsem hledět."Proč jdeme do restaurace?" zeptala jsem se. "Protože po práci se jde většinou do restaurace na jídlo a pití, a ty nevypadáš zrovna dvakrát dobře, myslím z ohledu jídla" řekl Hae a Hyuk se jen přidal "Vypadáš, jako chodící kostra". Tak to mě teď naštvalo. "Já nemůžu za to, jak vypadám" nafoukla jsem tváře s tím, že mě urazili. Ten kluk, do kterého jsem vrazila, se začal smát a říká "Ty máš dost holka, kdyť nic nejíš a to je ten problém". Fajn, a mám toho dost. "Já jím asi 10x denně!". Všichni se přestali smát a zůstali na mě nevěřícně hledět. "Se klidně zeptejte mojí neteře, která semnou žije." Najednou bylo ticho. S tím, že už musím jít jsem odešla. Mám toho po krk. Já nemůžu za to, že vypadám, jak kdybych nic nejedla. Konečně jsem došla k nějakým potravinám a tam si koupila pořádné jídlo do studia. Samozřejmě jsem vzala nějaké sladkosti dětem.
*Leeteuk*
Ještě chvíli jsme tam zůstali hledět na místo, kde ještě před chvíli stála Amari. Všichni měli nevěřícné obličeje. Probudil jsem sebe a pak ostatní. "Nepůjdeme se podívat na Amariininu hodinu s dětmi?". Zeptal jsem se zájmem. Kluci jen přikývli. Stavili jsme se ještě v pekárně, kde si každý vzal, alespoň kousek.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama