Zachránce IV. = Amari II.část

22. srpna 2011 v 13:50 | Gaby |  Moje povídky
Takže dávám sem další díl Zachránce...dneska je povídka dlouhá na 870 slov :D
Takže přeji pěkné čtení...ještě bude 3.část Amari a pak bude Hin Ji :)
Komentáře potěší :)
Perex___---___


Zachránce IV. = Amari II.část

*Leeteuk*
Otevřely se dokořán a osoba v nich ztuhla úžasem. "Amari jsi to ty?" zeptala se osoba, co stála naproti nám. Amari jen přikývla. Z ničeho nic ji žena ve dveřích objala, tak pěkně, jako kdyby ji nikdy neměla odejít. Pomalu jsem začal žárlit, ale věděl jsem, že Amari je jen moje. Žena nakonec povolila stisk a zavolala něco do domu. Za chvíli se ke dveřím přiřítili další obyvatelé domu. Zůstal jsem v úžase, jak tak rychle byli tady a s jakou radostí objímali Amari. Žena, která otevřela, celkem jsem usoudil, že to bude její matka, se otočila na mě a zeptala se na něco Amari. Amari přikývla a říká "To je Leeteuk, můj přítel." Oznámila všem přítomným. Okamžitě se ke mně hrnuli a třepali mi s rukou, jako kdybych byl někdo, koho znají. Po chvíli jsem zjistil, že mě znají víc, než jsem si myslel. Amari se mi posmívala, ale všechno co řekli mi překládala. Povídala si tak nějak se všemi, ale když se mě někdo na něco zeptal, Amari mi to přeložila a odpověděla za mě.
*Amari*
Myslím, že matka je na tom líp jak můj otec, ale i přeze všechno mám radši otce. Teukie se snažil s obyvateli matčiného domu nějak domluvit, jelikož mu to moc nešlo, tak jsem to většinou překládala, aby věděl přesně, o čem se s nimi baví. "Mami máme dva a půl dne..budeme tady, ale zítra můžeme někam jet nechcete?" Zeptala jsem se. "Tak jo můžeme do zoo nebo na bazén" odpověděla mi s přikývnutím máma. "Tak každý den něco, vezmeme první tu zoo ok?" pokračovaly jsme v rozhovoru. "Tak dobře a ten druhý den je odpočinkový, tak s tímhle souhlasím, co říkáte ostatní a Teuk?" zeptá se přítomných. Jelikož Teukie k nim nepatří, protože absolutně neposlouchá, tak nedostane ani pusu. "Miláčku, žádná pusa nebude" řekla jsem samozřejmě korejsky. "Proč?" vyvalil na mě ty svoje krásný kukadílka. Á jak já ho žerů. "Protože mě absolutně neposloucháš" efektivně jsem našpulila pusu. "Ale já tě poslouchám, noták…Ami toš se semnou bav, hej já chci pusů" odporoval mi. Jak bych se na něj mohla zlobit? "Tak jo, ale jen jednu" dala jsem mu jen letmou a otočila se na přítomné, jelikož se sotva drželi, no moc ani ne když ji pěkně cukají koutka a ramena. "Co se tak klepete?" Podívám se na ně zvědavým obličejem. "Haha hej vy jste takové trdla" ozval se ode dveří Karel. "To víš mám to v rodině, alespoň já. Jeho rodinu ještě neznám…" "Já nevím, kdo chtěl první koho poznat" urazil se Teukie. "Ale noták zlato, já to tak nemyslela. Já vím, že jsem chtěla tvoji nechat na potom, ale jak dojedeme…ne to tam nemůžeme jet. Tak jak dojedeme tak přesně po 2 týdnech tam pojedeme ok?" snažím si ho udobřit. "A ty si myslíš, že nás pustí?" otočil se na mě se smutným obličejem. "Fajn, jak kdyby se nestačilo zeptat" odpověděla jsem a odešla na zahradu, na houpačku. Za chvilku ke mně docupitalo to moje zlato. "Ale drahá, vždyť víš, že pro tebe udělám co ti na očích uvidím, ale vem si to tak, na dva týdny se ztratíme a pak jak se doztratíme, tak se chceš po dvou týdnech zase ztratit na další týden…to fakt nepůjde" řekl mi co si myslí. "Kdyť se ztratíme" pousměji se. "Ztratíme s tím, že o tom musí vědět manažer" odpověděl již klidněji. "Dobře něco pak vymyslíme dobře?" odpověděla jsem mu a Teukie přikývl a vzal můj obličej do svých dlaní a otočil si ho na sebe a dlouze mě políbil. Skončili jsme až nám došel dech. Pomalu jsem s ním vstala, ale on mě vzal do náruče a odnesl dovnitř. Neměla jsem zrovna chuť nějak odporovat. Zeptala jsem se, kde budeme spát a nasměrovala Teukieho do pokoje. Pomalu mě položil na postel a lehl si ke mně. Vzal si mě do náruče a přikryl dekou. Zůstala jsem v jeho hřejivé náruči. Byla jsem z toho všeho, tak strašně unavená, že jsem hned usla. Probrala jsem se až na večeři. Snědla jsem ji a i s Teukem jsem zapadla do koupelny. Dali jsme si společnou koupel a šli spát. Ráno jsem se probrala první, a tak jsem šla udělat snídani. U sporáku stála již máma a dělala snídani Karlovi do práce.
*Leeteuk*
Probral jsem se, ale Ami již vedle mě neležela. Podíval jsem se kolem, ale nikdo nikde. Najednou se otevřely dveře a v nich stanula Ami s plným podnosem jídla. Přišla ke mně. "Tak miláčku, tohle musíme sníst. A promiň, že jsem byla včera divná. Je toho na mě moc. Najednou mám dělat, že se nic nestalo, ale já to prostě nedokážu a ty víš, že to pro mě není jednoduché." Dokončila a hezky se na mě usmála. "Já vím, že je to těžké, ale jsi tu se mnou, zkus si zapamatovat, že jsem tu jen pro tebe. Snesu ti klidně modré z nebe, jen když budeš šťastná. Víš že mi můžeš věřit. Miluji tě" podctil jsem ji svým vyznáním. "Kdyť já tebe taky, hlupáčku můj" řekla a políbila mě. Po dlouhé chvíli se odtáhla a začala jíst na menším stolečku, přisedl jsem si k ní a začal jíst také. Mmm…jahody… Vzal jsem si jahodu z čokolády a nabídl kousek mojí lásce…když chtěla kousnout…
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama