Je opravdovým ďáblem? - yaoi I.část

28. ledna 2013 v 12:00 |  Yaoi povídky
Takže tady je první část výherní povídky :) Přeji příjemné čtení :) Ještě uvidím kolik to bude mít částí, záleí na ději :)
Perex___---___


Je opravdovým ďáblem? yaoi I.část

Přemýšlím. Jde to vůbec? Snažím se přijít na začátek utrpení, které prožívám, ale netuším, kde s tím začít. Bojím se oněch zjištění. Bojím se sám sebe. Svých myšlenek, pocitů, ale i reality, která mě nechce nechat jít. Bloudím světem a snažím se najít ten smysl života, který mi pořád nějak uniká. Uniká i mi má pointa mého života. Říká se "Bůh ti dal život z nějakého důvodu, a proto jsi tady", ale já tomu nedokáži uvěřit. Nic není, jak chci já. Všechno je jen zákon schválnosti. Už mě ten život nebaví. Jak mám vědět, co bude, až umřu? Nevím nic, dokud to nezkusím.
Je lepší být mrtvý než-li živý?
Jak tohle můžeme posoudit?
Dá se smrt nějak obejít?
Ne, že bych zde chtěl žít jako bájní upíři, ale lákal by mě experiment. Experiment jménem "smlouva s ďáblem." Existuje vůbec něco tak neuvěřitelného jako ďábel. Jestli ano, tak podle legend musím znát jméno ďábla. Musím jej přivolat a podepsat smlouvu. Poté bude má duše jeho. Bude ztracena stejně, jako kdybych zemřel. Nějakým způsobem by bylo asi jedno, co z toho si udělám. Někde jsem dokonce našel i smlouvu, kde bych měl rok sloužit onomu ďáblu a za to bych něco dostal, ale určitě i ztratit. Nenadarmo se říká "nikomu nevěř." Jen znát to zpropadené jméno. Abych se mohl, alespoň zeptat, když už nic.
Přemítám nad životem, jako nad rozborem nějakého díla. Jednoznačně chci něco udělat, ale záleží na mém chtíči. Milujeme, nenávidíme, lžeme. Tole všechno a mnohem víc má duše zná moc dobře. Natolik dobře, že nechápu, jak jsem zde mohl být tak dlouho. Mé srdce bylo tolikrát ukradeno, tolikrát probodnuto, že už mě to nebavilo počítat. Nebaví mě žit, tak jak každý řekne. Nebaví mě být takový, jaký očekávají, že budu. Na co nám je rodina, když nás všichni soudí podle nich?
Život je mrcha…
Stojí uprostřed pláni. Ve velké dálce vidím hory a lesy. Šel jsem sem 3 dny. Nic víc a nic míň. Žaludek nechci slyšet a žízeň nechci cítit. Mé pocity mám uzamčené v nejzazší části srdce. Pod deseti zámky na heslo. Nechci se jimi zabývat, nechci je cítit. Teď jsem jen loutka bez citů.
Do hlubin pláně jsem zvolal jméno "Sebastiane Michaelisi" a čekal jsem cokoli, ale takhle elegantního ďábla ne. "Co chceš, lidský červe?" zasyčel zlověstně, ale ihned mě začal provrtávat chtíčem. V tuhle chvíli jsem začal přemýšlet, jestli je tohle, to co jsem chtěl. "Odpovědi" vychrlil jsem. "Hm, ale něco za něco" zůstal jsem v klidu státá, zatím co mě pořád probodával zvláštníma očima. Ani modré ani fialové. "Počkej, chci se zeptat na službu v pekle. Mou nebo tvou. Poté si jednu vyberu, jen mi je objasni" řekl jsem smířen se svým životem. Couvnout už nemůžu. Ne teď, když jsem zjistil jaký ďábel je. Tedy jak vypadá. Pomalu ke mně s elegancí přišel a pravil "Fajn, i když nebudeš chtít žádnou smlouvu, pořád mi budeš dlužit. A já pro tebe vybral tvůj úděl. Budeš můj milenec" zakřenil se. Ztuhl jsem, ale našel jsem svůj ztracený dech i hlas. "Dobře" přijal jsem. Co jiného by mě mělo zajímat? "Jsme dohodnuti, tak se ptej" řekl s klidem. "Já svou otázku již položil, ale klidně ji řeknu ještě jednou.: Objasni mi vaše smlouvy prosím" nevinně jsem se usmál. "Ach…" vydal ze sebe, než pokračoval "Máme 5 druhů smlouv. První je neškodný rituál krve a přání jménem EAUS. Druhá smlouva je o zaprodání duše, kdy je ti splněno poslední přání. Třetí je všetečná práce v pekle. Čtvrtá je práce v archívu, kde archivuješ ztracené duše a poslední je práce, kdy pro mě svádíš krásou zaslepené chlapce" uchechtl se za posledním slovem. Přistoupil ke mně a stáhl na mou tvář svou dlaň. Nebyla studená, ba naopak byla teplá. "Tak jak ses rozhodl maličký?"
Teď byl čas na mou odpověď. Rozhodoval jsem se mezi archivářem, svůdníkem nebo milencem. Jeho dlaň se posunula na můj týl, kde začal svůdně prohrabávat mé skořicové vlasy. Stále jsem se nedkázal rozhodnout. Nakonec jsem se rozhodl pro milence, protože tady tuhle smlouvu jsem nepodepisoval. "Budu tvůj milenec" řekl jsem potichu, hlavu pořád skloněnou. Svými prsty mi hlavu zvedl a zadíval se mi hluboko do mých světle modrých očí a já se ztratil v jeho hloubkách. Rukou, kterou měl stále na mém týlu, si mě přitáhl k polibku. Byl to jemný polibek jako dotyk motýlích křídel. Vzdychl jsem a pootevřel ústa. Zareagoval na výzvu a přejel svým jazykem po mém dolním rtu a poté se dostal i do mých úst, kde vybídl můj jazyk ke smyslné hře o nadvládu. Líbali jsme se hodnou chvíli, než nám došel kyslík. Své ruce jsem nechal na jeho hrudi a on je nechal na mých bocích. Hned jak jsem si uvědomil situaci, zrudl jsem a bezmyšlenkovitě jsem začal brblat. U svého ucha jsem uslyšel tichý smích.
Hajzlík jeden! Pochlebuje se mi!
Bouchl jsem jej hravě do hrudi svou pěstičkou jako hravé dítě. "Jako malé nezbedné dítko. Krásný jsi, když rudneš" řekl a líbl mě na tvář. Já zrudl ještě víc, tedy pokud to ještě šlo. Znovu mě hluboce políbil a já se ani nechtěl bránit. Ucítil jsem jemné škubnutí v podbřišku. Otevřel jsem oči, jakmile se Sebastian odtrhl od mých rtů. Odstoupil jsem od něj a zkoumavě jsem se začal rozhlížet po místnosti, ve které jsme se ocitli. Zaraženě jsem zůstal hledět. Pokoj byl velký. Velkou knihovnu oddělovala dvě křesla od ložnice. Naproti u zdi byla velká postel, která byla jako přistávací plocha pro letadlo. Kašmírové povlečení přímo lákalo k ulehnutí. Světla byla tlumená.
"Řekni mi své jméno" řekl Sebastian a já sebou trochu škubl. "Kai" odpověděl jsem. Sebastian pomalu zase přešel ke mně a začal mě vášnivě líbat. Vůbec mi nepřišlo divné, že je to chlap. Mělo by?
Jakmile přestal okousávat mé rty, mě pustil, ale mě zčernal svět.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 katka katka | 7. února 2013 v 19:43 | Reagovat

temné a sexi :-)

2 Sabí<--->Luxorka Sabí<--->Luxorka | Web | 9. února 2013 v 20:21 | Reagovat

krásné

obíhám sbénko

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama